Prolog

Ahojte lidičky, vím, že jsem sem nic dlouho nedávala tak sem dávám, prolog mé nové fantasy povídky :)

Tato noc měla být výjimečná. Pro všechny. Cítila jsem, že tato noc je něčím zvláštní. A opravdu. Podařilo se mi utéct od mé smečky. Prý rodina. Úplně to vidím, když od nich utekl i můj bratr. Ale já mám jiný důvod, on utekl, protože neměl naše rád, ale já je mám ráda. Utíkám, z domova kde mě nechtějí. Zavrhli mě, ale stále mě drželi doma. Dlouhý příběh s ne zrovna dobrým koncem.  Tak to holt někdy ve vlčích smečkách chodí. Už od našeho narození máme určené, s kým budeme, tedy koho si vezmeme a budeme mít potomky, kteří jsou určení k pokračování této „tradice“. Holt pravidla, ale pozor na mě. Já je nikdy nedodržovala, teda pokud mi něčím nevyhrožovali, což bylo dost často. Taková normální rodinná pohoda.

*********************************************************************************************

Tmou zasvítilo několik párů očí. Hrobové ticho prořízlo táhle zavytí a šustění lesa, kterým procházela část vlčí smečky. O pár desítek metrů před nimi stála dívka. Černé dlouhé vlasy jí jemně poletovaly okolo hlavy. Temně modré očí pozorně rentgenovali terén a naslouchala zvukům lesa. Očekávala nepřítele. Toho, kterému utekla. Vítr začal foukat prudčeji, až musela přimhouřit oči. Chlad jí pronikal černou koženou bundou až do morku kostí. Na opascích černých kalhot se jí leskne několik nožů. I ve vysokých terénních botách měla schované nože.
Černý vlk po boku temně hnědého si všiml dívky hledící na ně. V tom pohledu bylo něco, co ho uchvátilo. Odhodlání, ale zároveň strach. Ale z čeho. Čtyři vlci dívku obstoupili. Pomalu okolo ní postupovali a ona se po nich ohlížela a pevné v rukou sbírala dlouhé trochu zahnuté meče, které vypadaly jako z filmu o samurajích.
Dívka se jen bezradně rozhlédla a hned na to se zaměřila na černého vlka. Překvapeně se zarazila a zkoumavě natočila hlavu. Černý vlk sklopil uši, čekal, co udělá. Najednou se také přeměnila na vlka a vlci okolo ní zaskočeně a nespokojené zamručeli. Její srst byla černá jako uhel a oči stále modré. Vlčice přeskočila světle hnědého vlka a utíkala se pryč.

*********************************************************************************************

Už jsem se hodinu hnala jedním Lirimským lesem pronásledovaná dalšími vlky. Dorazila k pevnosti s vysokým oplocením, které nedokáže přeskočit. Otočila se na pronásledovatele a zvažovala možnosti. Vrhla se tedy na toho nejmenšího, ale nepočítala s tak rychlou reakcí. Vlk jí chytil za kožich a odhodil na stěnu. Ta pod tou ránou popraskala. Vlčice se postavila a výhrůžné zavrčela, ale stáhla se. Se strachem se přitiskla co nejvíce na zeď. Sklopila oči a čekala, co udělají. Neměla nejmenší tušení, kdo jsou. Najednou jsem ucítila tupou ránu na týle a zatmělo se mi před očima.

Černý vlk ze smečky, která pronásledovala naši vlčici, se proměnil zpátky do lidské podoby a rozběhl se k neznámé dívce, která se v bezvědomí svezla podél stěny.