snad se bude líbit :)
teď se jen musí pracovat na třetí která není vůbec a vůbec celkově napsaná
KOMENTUJTE PROSÍM :)
Z pohledu Damona:
Z opileckého
spánku mě probudí paprsky světla. Venku svítá, takže musí být tak šest ráno.
Z toho světla mě pekelně bolí hlava, jo včera jsem to s tím pitím
přehnal. Ještě že tam byla Daniell, která mě, pro mě záludným způsobem dostala
domů. Od posledního panáka, který jsem do sebe hrkl, mám naprostý okno. Začal
jsem se hrabat z postele a pohled mi padl na mě oblíbené dřevěné lehátko
z 19. Století, na kterém spokojeně spí Daniell. Nevím, jak to dělá, ale já
na něm nikdy nemůžu usnout, jak je tvrdý. Když jsem se k ní potichu
přiblížil, teprve teď jsem si všiml, jak se za ty tři roky změnila. Zkrásněla.
Její lehké bílé letní šaty zvýrazňují její dokonalé dlouhé nohy. Do obličeje jí
padalo pár pramenů vlasů černých jako noc. Její vlasy jsou neuvěřitelně dlouhé.
Jsou stejně dlouhé jako její letní mini šaty. Opatrně ji vezmu do náruče a
přenesu ji na svou postel a přikryji letní dekou. Jen se zavrtí a spí dál.
Vypadá tak nevinně. S úsměvem ji v naprostém tichu pozoruji. Uvědomím
si, že ona má vše co má na nás Elena ráda. Stejně brčálově zelené oči jako
Stefan a černé vlasy jako já. Akorát v těch očích jsou nezbedné jiskřičky,
které mám tak rád. Teď si musím skočit do sklepa pro sáček krve z krevní
banky, protože z té bolesti hlavy asi rozskočí hlava. V mžiku jsem zpátky.
Miluji výhody upírství. Sáček vysaji coby dup a jdu si zase lehnout. Jaký blázen by vstával v šest ráno, ne? Když si lehnu, tak se na mě Daniell ze
spaní otočí. Jemně ji pohladím po tváři. Ona dál spokojeně oddychuje. Ano, tato
kráska a hodná holka je má kamarádka. K neuvěření co? Stefan to taky
nechápe, vlastně já taky ne. Jsem rád, že ji mám. Za chvíli se zase dostanu do
říše snů ….
Z pohledu Daniell:
Ze
spánku mě vytrhne nepříjemně zářící slunce. Uvědomím si, že ležím
v posteli. Zajímavé nepamatuji si, že bych šla do pokoje. Když se tak
rozkoukávám, najednou mě něčí ruce stáhnou do prostředku postele a pevně
obmotají okolo pasu. Když se otočím, Damon v klidu dál spí s mírným
úsměvem. Jak se tak snažím dostat se z postele, aniž bych probrala Damona,
dojde mi, že to nejde a zase spokojeně usnu.
Asi
o dvě hodiny později se proberu. Otevřu jedno oko a pak druhé. Čekala jsem, kdy
mi slunce začne zase nepříjemně svítit do očí, ale místo toho mě sledují
nebesky modré duhovky. Damon se mírně usmívá. Líně se protáhnu a převalím se na
břicho a sleduju Damona.
„Nezapoměl
jsi, na čem jsme se včera shodli, protože si nejsem jistá přes to množství
alkoholu, co jsi včera vypil?“
„Jestli
myslíš tvůj měsíc volna, příroda, chata, jezero a my, ne to jsem nezapoměl, plány
se nezapomínají, zvlášť ty suprový“
„A
ani si s sebou nemusíme brát žádný jídlo, ani vaši tekutou stravu, já se o
vše postarám“ oznámila jsem mu s úsměvem a zamávala rukama před obličejem
„Aha,
co když ty tvoje čáry máry fuk nebudou fungovat?“
„Hele
jak, za ty tři roky jsem se docela zlepšila, z těch knížek po mé rodině
jsem se naučila docela dost zaříkávadel a všechny fungovaly“
„Fajn,
jídlo je na tobě“ řekl v klidu a dál si hrál s mými vlasy.
„Jo,
a abych nezapomněl, na chatě jsou jen dva pokoje, a jelikož bude Stefan
s Elenou, tak budu muset být s tebou“ říkal mi to s takovou
opatrností až jsem se divila
„No
problema, vždyť jsme přátelé“
„A
je tam manželská postel“ pokračoval dál „a to ti vadit taky nebude?“
„Kdyby
mi to vadilo, tak teď vedle tebe neležím“ vysvětlovala jsem mu pomalu, protože
jemu to zřejmě nedocházelo. Jen překvapeně koukal a neříkal nic.
„No
kdybych tohle navrhl Eleně, tak by mi řekla, že bude radši spát na zemi“
Tohle
jsem vážně nechápala, ale nechtěla jsem to dál rozebírat
„No
nic, vše vyřešeno, jen jim to oznámit, ale já jdu teď do sprchy“ hodila jsem po
Damonovi nebezpečný pohled. On totiž rád využíval upířích schopností
k okukování mě. Teď sice umím dělat silové pole, ale jemu důvěřuji, i když
člověk nikdy neví, tak až se objeví první náznak, hned ho aktivuji.
Rychle
vstanu z postele, popadnu jedno z jeho černých triček a spěchám do
obří koupelny. Je tu obrovský sprchový kout obložený dřevem s proskleným
výhledem na zbytek koupelny. Je tu i obrovská vana, dvě zrcadla a umyvadla s mnoha
mýdly. Shodím ze sebe letní šaty a spodní prádlo, připravím si ručník a jdu do
sprcháče. Zrovna když se otočím čelem do koupelny, mihne se vzduch a já vidím
jen rozmazanou čáru. Ale i to mi stačí, aby mi to došlo. Jen se pousměju.
„Damone,
jestli si myslíš, že jsi nenápadnej, tak příště radši ani nemysli“ houkla jsem
na něj se smíchem
„
A v čem mám bejt nenápadnej?“ ozval se z obýváku Damon, a chvíli na
to vykoukla z rohu pokoje hlava s tím nejnevinnějším úsměvem a
pohledem. Samozřejmě to udělal naschvál, protože ví, že tenhle jeho pohled
žeru.
„Zkus
to ještě jednou, ale to nic neuvidíš“ nenápadně jsem se svému nápadu zasmála.
My čarodějky umíme okolo sebe udělat silové pole. Než vylezu ze sprchy tak jsem
ho aktivovala. Zrovna když jsem se vykláněla pro ručník, ucítila jsem na
silovém poli pěkně silný náraz a potom se ozvala rána jako z děla a rachot
nábytku.
„Damone
jsi v pohodě“
„Jo,
jo, jsem v po…“ Damon nedořekl. Všechno ztichlo a ozvala se malá rána,
jako když něco upustíte na zem z ne moc velké výšky. Dostala jsem docela
strach, protože upíří rychlost plus moje silové pole rovná se nic pěkného.
Rychle jsem okolo sebe zavázala ručník a ještě celá mokrá se řítila do pokoje,
kde jsem našla Damona. Ležel na zemi a z hrudníku mu koukal docela velký
kus dřeva. Těsně vedle srdce. Ani se nehnul a trhaně dýchal. Vrhla jsem se
k němu a dala si jeho hlavu na klín.
„Da
– Damone, řekni něco“ snažila jsem se ho vzbudit. Nereagoval. Vzala jsem ten
kus dřeva do rukou a snažila ho vytáhnou co nejopatrněji to šlo. Když se mi to
konečně podařilo, zhluboka se nadechl a konečně otevřel oči. V očích se mu
zračil obrovský strach. Rána se vůbec nehojila, teda jak je u upírů normální.
Vyděšeně jsem na něj hleděla a nevěděla co dělat. V hlavě jsem měla
totálně vymetýno. Jediné co jsem vnímala, byl strach. Obrovský strach. Jak jsem
usilovně přemýšlela, najednou se mé ruce rozzářily zelenou září. Záře se potom
změnila na bílou a mě úplně pohltila. Úlekem jsem úplně zkoprněla. Mé dlouhé
černé vlnité vlasy změnily barvu na kaštanově hnědou, místo ručníku jsem na
sobě měla bílé šaty dosahující až ke kotníkům. Damon na mě vykuleně hleděl, protože
jsem se vznášela asi tak 20 cenťáků nad zemí. Jo já taky koukala celá vyjukaná.
Neměla jsem zdání co se stalo. Zatímco jsem se zajímala o svou tajemnou změnu
Damon se doplazil k nejbližší skříni a pomocí ní se snažil vyškrábat na
nohy. S bolestnou grimasou ve tváři se držel skříně a hleděl na mě
s otázkou v očích, na kterou jsem nedokázala odpovědět. Podle Damona
jsem chodící encyklopedie, prej strejda Google a teta Wikipedia v jednom.
Hned jsem k Damonovi plachtila. Doslova. Šaty za mnou vlály jako vlajka.
Snažila jsem se zjistit jak je mu. Ale nebyl schopen slov. Rána se mu při mé
přeměně zahojila, když jsem se ho polekně dotkla. Teď byl jen celkově vysílený
a vyděšený. Damon a vyděšený, to mi nejde dohromady, ale teď mám jiné starosti
než se zaobírat nesmyslností slov. Kulhavým krokem jsem ho dovedla
k posteli, na kterou se svalil jako pytel brambor. Jenže mě chytil za ruku
a žuchla jsem s ním.
„U všech původních, tak to byla ale pořádná řacha“ stěžoval si Damon
„Moc,
moc se omlouvám, ale říkala jsem ti to“ snažila jsem se mu to vysvětlit. On mě
už ale neposlouchal a okolo prstu si obtáčel moje kudrny a zamyšleně mě
pozoroval.
Žádné komentáře:
Okomentovat